Zájezd do Osvětimi a Krakova

přidáno: 5. 11. 2018 4:18, autor: Jakub Malý
Ve čtvrtek 11. října v 11 hodin večer pro nás přijel autobus a vyrazili jsme směr Osvětim. Všichni jsme byli natěšeni, ale zároveň i napjati, protože si každý uvědomoval, kam to jedeme. Tu napjatou náladu ještě umocnil film „Pianista“, který pojednává o životě židovského skladatele Wladyslawa Szpilmana, jemuž se díky riskantní pomoci německého důstojníka podařilo přežít holokaust.

Do Osvětimi jsme dorazili v půl 7 ráno, a jelikož prohlídku koncentračního tábora jsme měli domluvenou až na půl 8, tak nás pan profesor Dvořák obohatil svým výkladem o celkovém vývoji židovské historie a s ní spojeným antisemitismem. Po vstupní kontrole jsme se rozdělili na dvě skupiny a vydali se na komentovanou prohlídku.

Pokusím se vám ji nějakým způsobem popsat, ale věřte mi, že to není nic snadného. Hned při vstupu bránou s nápisem „Arbeit macht frei“ vás pohltí ta ponurá a skličující atmosféra, která se s vámi drží po celou dobu. Prošli jsme budovami, slyšeli příběhy a výklad o tom, co se zde všechno dělo, kolik lidí zde přišlo o život, jak bylo se všemi velmi krutě zacházeno. Slyšeli jsme hrůzná povídání o tom, jak zde probíhalo masové vraždění. Viděli jsme místa, kde probíhaly každodenní nástupy a velitelé tábora si nahodile vybírali, koho připraví ten den o život.

Po prohlídce první části komplexu (Auschwitz I) jsme se autobusem přesunuli do druhé, tedy do Auschwitz-Birkenau. Do tohoto tábora vedla jednosměrná železnice. V tom momentě, kdy jsem stál u kolejí a jednoho vagónu, který zde byl vystaven, jsem si okamžitě vybavil ty záběry z různých dokumentů, jak zde probíhalo třídění a rozdělování. Paní průvodkyně nám vyprávěla, že zde se rodiny, které dost často přijely společně, rozdělily a už se nikdy po tom neviděly. Právě v této části komplexu probíhalo hromadné vraždění v plynových komorách. Slyšeli jsme vyprávění, jak lidé do poslední chvíle žili v domnění, že se jdou pouze osprchovat. V první části jsme viděli i plechovky s plynem, které nacisté pro tyto ohavné činy používali.

Myslím si, že každý by měl takováto místa navštívit, neboť velmi rádi a rychle zapomínáme. A na věci, které se děly za zdmi tohoto koncentračního tábora, by se nikdy zapomenout nemělo a je nutné, abychom si je neustále připomínali.

Po drsném zážitku nás čekala radostnější část zájezdu, a to návštěva druhého největšího polského města Krakova. Cestu nám zpestřil opět pan profesor Dvořák svým několikaslovným hodinovým výkladem, ve kterém rozebral toto město do posledního šroubku. V Krakově jsme se opět rozdělili. Jedna část měla okamžitý rozchod a druhá si šla prohlédnout rezidenci polských králů hrad Wawel. Dále se každý z nás musel projít po krakovském rynku, hlavním a největším náměstí Krakova, které je zároveň i jedno z největších v Evropě. Po rozchodu jsme se sešli u autobusu a vydali se zpět do Benešova, kam jsme dorazili před 11. hodinou večerní.

Na závěr mi dovolte vyjádřit velký dík panu profesoru Dvořákovi a paním profesorkám Dvořákové a Zikové, že nám zprostředkovali takovýto zážitek, který je pro každého z nás obrovským přínosem. Mohli tak na vlastní oči vidět, kde se udála ta největší zvěrstva i naší historie.

Dan Saifrt (4A)

Comments