Vzpomínka na Toskánsko

přidáno: 9. 8. 2016 5:19, autor: správce webu   [ aktualizováno 9. 8. 2016 5:35 ]

Náš poznávací zájezd se uskutečnil ve dnech  11.-16. května 2016. Někomu se to může zdát jako dlouhá doba, ale věřte, že není... Poznávací zájezdy jsou především o poznání nových míst, místních kultur, avšak také o poznání nových lidí. Řekla bych, že tento bod si můžeme úspěšně odškrtnout.. Poznala jsem tam mnoho žáků jak z mladších, tak i ze starších ročníků a k tomu patří i mnoho nezapomenutelných vzpomínek.

Po celou dobu jsme byli v (pečlivých) rukách paní průvodkyně, někomu již dobře známé, PaedDr. D. Obrové. Jméno ale její výšce neodpovídá … Rozhodně však potvrzuje její „obrovské“ znalosti o Itálii.

Cesta byla dlouhá. Zhruba 13 hodin. Cestu nám ale zpříjemňoval výhled na panoramata rakouských Alp, kterými jsme projížděli, a také krátké zastávky na hygienu a naše oblíbené kafíčko. Do našeho prvního cíle jsme dorazili okolo páté hodiny ranní. Asi po dvou hodinách jsme již byli připraveni na první prohlídku a nikdo si na  školu ani nevzpomněl.

Jako první jsme vyrazili do metropole Toskánska - Florencie. Florencie leží na řece Arno, přes kterou vede netradiční most s „přilepenými“ zvnějšku obchůdky, Ponte Vecchio. Mezi další významné památky patří Duomo, Palazzo Vecchio, kostel St. Croce a vyhlídka na piazza Michaelangelo. Po náročném dni jsme všichni unaveni odjeli na ubytování do oblasti bývalých lázní Montecatini Terme. Tam nás přivítala postarší italská paní. Vypadala přesně tak, jak jsem si představovala, že vypadá italská dáma v letech. Měla šmrnc a charisma… asi jako všichni Italové.

Sotva jsme si odnesli naše zavazadla na pokoj, v jídelně na stolech už byly připravené talíře s příbory a džbány s vodou. Popřáli nám dobrou chuť (my samozřejmě již po italsku reagovali) a naservírovali každému osobně první chod. Pokaždé byl jako první chod těstoviny s rajčatovým pestem a parmazánem. Všichni byli velmi překvapeni, když nám řekli, abychom ještě neodcházeli. V Itálii totiž jedí pomalu, dlouho a sní 3 až 4 chody. Prostě si to jídlo užívají, a tak by to mělo být. To na Italech obdivuji...vždy si udělají volno a s láskou si to jídlo snědí.. I my jsme si tedy pochutnávali na dalších chodech, což bylo maso s přílohou a k tomu zelenina. Jako tečku jsme měli buď pravou italskou zmrzlinu, nebo penettone.

Ráno jsem všichni odpočatí šli do nám již dobře známé a oblíbené jídelny. Tam už byly připravené švédské stoly s croissanty, koláči, uzeninami, ovocem, jogurty, müsli… Ani na milovníky čaje a kávy nezapomněli. Takto posilněni jsme vždy plni elánu vyráželi vstříc dalším zážitkům. Třeba do města Lucca, ze kterého jsme se pak přesunuli do Pisy. Tam jsme si nemohli odpustit pár tradičních selfie fotek se všem známou šikmou věží. Také nesmím opomenout místa spjatá s Leonardem da Vincim – městečko Vinci a muzeum plné jeho vynálezů. Další den jsme navštívili známé město Siena, hradbou opevněné úchvatné věžové San Gimignano a město Volterra, kde se nacházejí zbytky římských staveb.

Pak přišla neděle - poslední den. Ráno u snídaně vypadali všichni tak smutně a zamyšleně...vždyť se není čemu divit! Pomalu ale jistě opouštíme jednu z nejkrásnějších a nejromantičtějších zemí... Za chvíli se po těch úzkých starobylých uličkách rozlehl hukot kufrů. Nasedáme do našeho věrného autobusu a vyrážíme na naši poslední ,,zastávku“. Do Verony.

Když se řekne Verona, okamžitě si představuji Romea a Julii...romantika a nadčasovost. Její balkon je asi 2x menší než nynější balkony. Vzadu stojí samotná Julie a všichni se snaží sáhnout si na její (již nablýskané) ňadro a takto se vyfotit. Proč? Na to prý vysvětlení není.

A aby něco nescházelo, tak začalo neskutečně pršet. Jelikož nikdo nečekal, že bude pršet (počasí nám totiž po celou dobu navzdory předpovědím neskutečně přálo), tak si všichni s úsměvem nechali deštníky v autobuse. Já nebyla výjimkou. Když se rozpršelo, po očku jsem pozorovala, jak se budou Italové chovat. Oni dál seděli klidně pod pergolami a pokračovali ve svých konverzacích. Ani ta průtrž jim to nepřekazila. Vzali to všechno s takovou elegancí a vypadali, že si to snad i užívají. Zato my jsme byli všichni promoklí a naštvaní, že nám tak krásný den překazil déšť. Když se nad tím tak zamyslím, vlastně mi to ani nevadilo. Právě naopak. Ta krásná slunná Itálie nám ukázala, že dokáže být i trochu šedivá. Ale tak hezky šedivá...

Také bych ráda za všechny poděkovala paním profesorkám Vlastě Vidrnové a Alence Králové, protože bez nich bychom neviděli a nepoznali tu krásu. Moc Vám tedy děkujem!!!

Na závěr mi dovolte jen malou poznámku: Itálie je jako Božská komedie od Alighieriho...Peklo, Očistec, Ráj..To vše ukrývá ve svém nitru a je jen na nás, abychom to poznali...

 

Za všechny spokojené účastníky GBN, Michelle Schönbauerová, studentka 1.B